Těžce dýchat

Nadechnout se bývá těžké,
když není důvod využívat kyslík.
Přála bych si říct - už nepláču, jen špatně spím,
ovšem myslím,
že lhát se nemá...

Křičím bez hluku,
nežiju, jen ztěžka dýchám,
čekám na ruku - na tu Tvou
v Té mé...

Bohužel
šťastný konec si někam odskočil,
nebo možná,
nikdy neexistoval...
Neviděl nikdo, že se mi díváš do očí?
Záleželo na tom?

Bez Tebe ze mne nic nezůstalo,
a odpusť mi to klišé - jsi má životní láska
i bitva, kterou nedokážu vzdát,
protože to díky Tobě vím,
co vlastně znamená - mít rád...

Nemám Ti co nabídnout,
snad jednou...
udělám vše, co dovolí mi síly.
Zní spousta otázek, že?
Jak bychom to zvládly
a jak bychom žily?
Bály se?
Čekaly na soumrak, který nás ukryje?
A kdyby nepřicházel?
Já nevím...
Co vím, ale je,
že Miluji Tě,
že jsi můj život, můj bůh, můj ďábel...

Odpusť mi to...