Vím?

Pokaždé když obraz se zjeví,
té lásky sen, té proradné moci.
Žádný člověk v tu chvíli neví,
jak touze i lásce být nápomoci.

Smutek i štěstí tak blízko si je
jenž člověk tak těžko rozpoznává.
Duši i srdce to na kusy rve,
tu největší krásu ale snad poznává.

Pokoušet štěstí a rvát se a bít,
ve zmaru a neřesti,tou cestou jít.
Ta síla zkoná,zmizí,již je pryč
láska unikne jak vykopnutý míč.

Snad dál uchráním tu sílu tu moc,
snad štěstí se brání hořkému smutku.
Již den přichází a ztrácí se noc,
svou lásku miluju,přísahám vzkutku!!!