Zatrpklá Láska

Černý závoj přes sebe máš,
Na nic nemyslíš,nic nečekáš.
Už jen krůček schází k tomu, seskočit tam dolů.
Kde černé kvítí roste, kde hodiny jdou pozpátku.
Tam jen tam toužím býti,
Zavrhnuta,zatrpklostí zalknuta.

Ronit slzy černé záře,
Rty červené ostře.
Nejíst nepít nepotřebovat,
Vlastně neexistovat.
Odloučit se, ještě chvíli stoupat a doufat
A pak skočit…skočit do oblak

Zbyl jen křídel šum proměněných v ní
Tajně doufala a věřila v tu lest,
Co způsobila bolest.
Každý její jméno zná .
Jednou hořká, jindy sladká.
Kamarádka, co říká si Láska