Ranní svěrače

Ze tmy na mě blikala
dvě malá letadla.

A já
konečně začala mluvit ...

O chmýří,co padá levou stranou,
o tom,jak těžko říct nashledanou...

O touze,která však láskou není,
upadá postupně v zapomění...

O slzách uvízlých v očních důlkách,
melounu hořkého rajských půlkách.

O droze,která se v mozku rodí,
mrtvolky chytře pak za nos vodí.

O svěračích na hrudi,
co náhle tě probudí ...

A ty

proklínáš ráno.