Ohnivý anděl

Nařízl jsem ji v půli,
pak hleděl jsem na ni shůry.
Zpola otevřená tam ležela,
potuchy o tom co se stane neměla.
Má dýka do ní zajela jak do másla,
její očka po chvíli však pohasla,
její očka nejevila známky lesku,
možná objevil se ve mě ždibec stesku.
Zřejmě to však bylo jenom zdání,
a já dal se do ukrutného hraní.

Nejprve jsem pěkný čtverec vyřezal,
pak si jej na chvíli k boku dal.
Díval jsem se co všechno se v ní skrývá,
však objevil jsem pouze to co tam normálně bývá.
Proto jsem se k tomu čtverci vrátil zpět,
jeho rozměry snad znám už nazpamět.
Těch čtverců udělal jsem víc,
ten nejmelší tvořil každý její líc.
Ty čtverce jsem pak nařezal na drobné plátky,
již nebylo pro mne žádné cesty zpátky.

Na plátky jsem je nařezal,
a pak je na pánvi zvolna opékal.
Však pořadí muselo být zachováno,
není zde cesty pro ne ale jen pro ano.
Neb pořadí bylo její strukturou jasně dáno,
a nesmělo s ním být jinak počínáno.
Proto jsem je zpátky složil,
a na původní místa opět vložil.
Tak libě mi ted voněla,
ta dívka jež změnila se v ohnivého anděla.