Jako reakce na báseň "A kdo jsi Ty" od "Lorelai"

Ty časy jsou dávno ta tam,
ale přeci šťastná zcela nejsi,
každý den bez tebe se ptám,
kde jsi?

Nekonečné čekání v temnu noci,
stává se noční můrou,
a já nemůžu Ti pomoci,
to vím a trpím má lásko.

Naděje umírá poslední,
a poletuje kolem nás,
však temnota zdá se mocnější,
a co naděje?
Vždy, když se zdá být vše tak jasné,
jako že slunce opět na východě vyjde,
přestane být jasné krásné,
a co naděje?

Snažíme se do rukou ji chytit,
ale zápěstím projde jen vzduch,
naděje poletuje stále kolem,
vzdaluje se - s každým večerem.

I nejsilnější vítr jednou ustane,
příroda kolem se zklidní,
potom ten pravý čas nastane,
a každý den přivolám písní.

Jsem pouhý někdo,
z říše lidí,
komu přirostla jsi k srdci,
kdo v Tobě svůj vzor vidí,
kdo bez Tebe nechce žít,
kdo ve svém srdci chaos, bolest má,
i když navenek odolává.

Teď ptám se Tebe, anděli,
Ty vše vidíš a vše víš,
co nám poradíš?

Víme, co nás dohromady dává,
i proč je to vše tak krásné,
Stačí anděla povolat na naši stranu,
a temnota? Ať vyhasne!.

Víra má v Tebe - v nás,
je neochvějná. Miluji Tě.