Snůška vzpomínek

***
Vzpomínky hlavou mi poletují,
srdce se bolestí svíjí,
šťastná, že nejistota zmizela,
ale pořád se myšlenek bojí.

Zvyká si pomalu na samotu,
stále má v sobě hluboký cit,
jediné přání - zapomenout,
v duši konečně sama nebýt.


***
Padá sníh, jdem noční ulicí,
po dlouhé době tě za ruku držím,
náhle je léto, všude květy vonící,
už nikdy tvé rty nepolíbím.


***
Trápí mě vzpomínka na první polibek,
však trpím až s tím posledním,
jak smutné je zapomenout...
Bylo snad lepší, že jsem to nevěděli,
žádné sbohem, žádné loučení, nic,
jen prostý polibek, tak všední,
polibek jako všechny, nic víc...