Nechápu

Prožil jsem překrásné,
nádherné chvíle,
bohužel je jasné,
že nebudou dále.

Rád bych tě objímal,
políbil na rty,
úsměv tvůj zářivý,
sledoval navždy.

Vzpomínky splunuly,
se sny jak démon,
v mém mozku vznikl,
tak silný feromon.

Mám tě teď za mrtvou,
zesláblou zmatkem,
ostatní nechápou,
že ty jsi mým snem.

Poznat tě bylo,
jak z oblakou zázrak,
mé srdce chtělo,
však snesl se soumrak.

Měl jsem víc nálehat,
mnohem víc snažit se?
Moh' jsem to udělat,
však byl bych zabil se.

Snad už se vykoktám,
z věčného kruhu,
nebudu více žít,
jen v prostém bludu.

Až přístě spatřím tě,
ve tmě či ve dne,
mé srdce zhoupne se,
v divoké vlně.

Už abych přestal,
blábolit nesmysly,
přec tě mám rád,
jen svými city.

Příště už budu mít,
zázračný stroj,
mě city nezdolá,
kdejaký postoj.