Anotace: Tuhle svou báseň mám obzvlášť ráda. Podařilo se mi v ní zachytit rozervanost své duše
Sbírka: Variace
V bouři něhy
anděl utopil svou peruť
Teď slzy výhně
fontány srdce rodí
A já poutník v dlaních oceánu
opojen závratí
náruč vztáhlou bídně
o milost tvou krásu prosím
Růži vpletl do vlasů
zkalený můj zrak
Hlubiny lásky
teď dálky mají v pěsti
Klečím
Ztrácím se pak
Duši dám v sázku
Jen na chvíli cítit
pohledů tvých hrst
V žalu radost buší
hle, jaký vtip
Sen odplouvá
Obracíš se
Počkej, mám strach
Voda, chci pít
Z kamenů perlami
noc obírá dne
Miluji
co je to za slovo
Brány dokořán
Propadám se
Peklo, už nečekej
V knihách věků stálo
půjde on sám pokořen
Ústa jejich rozdrtila mne
Ztrácím tě
Tma
Nešeptej
Vlkům luna závidí
a já mám své slunce
skrz laň na zem padlou