Tvůj princ

Padá nebe,
utíkám, nevím kam,
krajinou smutku se potácím,
vidím Tebe,
mezi kapkami krve kličkující,
ve zmatku a beznaději se potácející.

Chci Tě,
pomoc Ti a zachránit Tě,
ale nemůžu,
přes vodopády slz, moře odepírání
a pahorky lží se k Tobě lásko nedostanu.

Náhle jsi na dně, na pokraji sil,
cesta končí,
už nejsi ta z pěti víl,
tančících na vonící louce,
zařící krásně jako slunce,
teď už padáš, skáčeš,
nic jiného ti nezbývá,
já jen sleduju jak to můj andílek vzdává.

Vidím světlo, koně a postavu bledou,
Tvůj princ přijel,
aby tě zachránil a byl s Tebou.
Činí tak, chytá Tě, dobře to dopadlo
a já stojím v dáli, slzy v očích,
v hlavě uvědomění, že nebudu s Tebou,
svět je pro mě jedno velké divadlo,
kterému celý život přihlížím a nečiním nic,
jiným srdce odevzdávám, nechám do něj kopat
a na svůj úkor nechci víc.