U obrazu

Srdce mi buší, chce se mi brečet
u tvého obrazu mlčky chci klečet
rámu se dotýkat leštit tvé stíny
v duši se proklínám s pocitem viny.

Dalas mi lásku, srdce i naději
s tebou se žilo, tak nějak snadněji
Dalas mi chuť a dalas mi víru
odešlas v pokoji, odešlas v míru.

Slzy si prokously svou cestu ven
chutnají slaněji, trochu jak křen
omluva nestačí, všechno je ztracené
srdce mi burácí je jako splašené.

Můj pohled padlý je, k tíži mé země
dívám se na tebe smutek je ve mně
Nelze už políbit tvé krásny rty
studí tvůj polibek, nejsi to ty.