Modré oči

Je jeden den, kdy všechno studí a všechno hřeje.
Jedna noc, kdy nechceš být sám.
Luna už od jitra zdraví a přeje:
"Já chtěla bych Ti dětský úsměv dát."
Se sněhem roztály krásné Tvé dny,
s větrem odvály sladké Tvé sny.
"Kluci nepláčí", říkáš si sobě,
ale slza za slzou stéka Ti po tvářích.
Nevěřil´s, jak chutnat můžou hořce,
to však není hřích!
Teplo, zima, Ty žiješ dál,
tolika domů už jsi vystřídal.
Na pláži, když už všichni odešli,
zůstal jsi najednou jediný Ty.
Blázen, co nechtěl by umřít,
ale ani nemá cenu pro něj žít.
Vysoko stojíš a čekáš, jak rozhodněš se teď.
Za ruku Tě náhle někdo drží,
"Tak honem, na co čekáš, leť.
Smrt jen dvěma sluší."
Modré oči jako nebe,
víš, co chtějí říct.
"Já čekám tu na Tebe,
pojď se mnou a uvidíš."
Vzala Tě sebou vysoko,
padá sníh.
Už jsi hodně daleko,
už můžeš znovu začít snít.
Zdvyhneš víčka, jsi tam, kde jsi byl,
však šťastný v domě smutku.
Zapomněl´s na to, jak jsi žil.
Teď máš svoji lásku,
ty modré oči a ledové vločky!