Nezasloužíš si

Nezasloužíš si ani jednu mou báseň
Nezasloužíš si, abych vzpomínala,
abych se vzpomínkami prodírala
jako podzimním listím na zem spadaným
Nezasloužíš si můj splín
Nezasloužíš si tuhle chvíli,
kdy se svým životem zápolím,
s minulostí zápolím,
zatímco přítomnost mě míjí
Nevím, proč to dělám
Zasekla jsem se s v marnosti
uplynulých 9 let
Zastavil se mi svět
A já teď nevím, jak dál
Lhals a předstíral,
že takhle můžeme vedle sebe žít
Nechceš mě nechat jít
Nechci tě nechat jít
jen proto, že trvalo to přes 9 let
Co z toho všeho zbylo teď?
Proč o tom musím přemýšlet?
Proč se to pod mou kůži vkrádá?
To tys ukázal mi záda
Ty jsi to všechno rozkopal
To ty jsi chtěl jít dál
Já ti jenom ukázala dveře
A dala jsem ti k těm dveřím klíč
A teď jsi pryč
Tak proč hledáš cestu zpět?
Nezasloužíš si ji najít
Nezasloužíš si ani tuhle báseň
Nezkoušej se hájit
Ubližovals mi mnoho let
Už jsem to nedokázala strávit
Jen proto jsi tam, kde sám jsi chtěl být
Nezasloužíš si žít
za to, co jsi mi udělal
Já tě však nechávám jít dál
A sama chci jít dál
A ať uděláš cokoli
Možná se vkradeš do mých básní ještě
Ale stejně půjdu dál...