Lvíček

Vztávám,
protáhnu se a protřu si oči,
jsem měsíce bez jídla,
sténám, hlava se mi točí,
dnes se najím, slibuju si,
přec jsem lev, jungle král,
po mně mají zbýt jen kosti,
to já mám být ten kdo vyhrál.

Vyrážím na lov, do blízkého lesa,
rozhlížím se, samá zeleň,
potoky jen hýří,
sliny mi po bradě tečou,
nemůžu se dočkat čerstvého masa,
vězte, král na lov míří.

Větřím, větřím, slina stéká,
zorničky se rozšiřují,
dnes já dám si čerstvého steaka
a budu si říkat: opět tu kraluji.

Plížím se, nedýchám, 
našlapuji tiše,
vidím ho, medvídče, 
vstupuji do jeho říše.

Hop, dva skoky, 
v momentě nad ním stojím,
zarazím se, 
o dva kroky já v mžiku rychle ustoupím.

Medvídek je malý, krásný,
na pohled tak nevinný,
já oplývám z hladu vášní,
ale tíží mě svědomí.

Náhle se na mě usmívá,
oči on má dokořán,
ahoj lvíčku se ozývá,
budeš ty můj kamarád?

Co mám dělat? Sebe se ptám.
Vždyť teď jsem ho sežrat chtěl.
Zdá se mi to? Není to klam?
S to sníst jej já už nejsem.

Dny v týdny se záhy mění,
medvídek s lvem je kamarád,
noci tráví vyprávěním,
lev medvídka má tak rád.

Týdny jsou to idylické,
hlad si svou daň vybírá,
lev ho ale sníst nemůže
a za to on umírá.

Lvíčku, lvíčku, co se stalo?
Proč si bledý, slzy máš?
Vždyť se nám tak krásně hrálo,
tak řekni mi proč teď sténáš?

Naslouchej mi medvídku,
nic teď prosím neříkej,
dopřej mým slovům krátkou chvilku,
až po tom mi vše vyčítej.
Chtěl jsem tě zabít, sníst,
toť důvod mé návštěvy,
o jídle od té doby mohu jen snít,
již tomu nelze dávat odklady.
Těžká volba přede mnou stála,
umřít si měl buď ty či já,
dal jsem ti vše z toho mála,
co na tomto světě mám,
můj život to je, medvídku můj,
to já ti dnes daroval.

Tak řekni mi lve? Co se stalo?
Proč mi neodpovídáš?
Něco mumláš, já neslyším,
proč ty oči zavíráš?

Hrudník těžkne, obraz mizí,
srdíčko už dobíhá,
''Proč?'' je poslední co lev slyší
a vzápětí umírá.

Toť příběh lva s dobrým srdcem,
jež svůj život v dobrou věc dal,
strávil půl rok s malým medvědem,
který se odpovědi na "Proč?" nedočkal.