6.pád

Potkal jsem anděla na cestě k bohu a já byl rád, že chvíli s ním být mohu. Stejnou jsem měl cestu, s sebou neprůstřelnou vestu, kráčím si to do života, všude samá rivalita. Anděl s tím nic nedělal, přestože měl moc, samé hloupé řeči, že má svých starostí dost. A já nepochopil. Proč ty jsi anděl, bílý a vznešený, když pýcha z tebe tryská, mám tě nechat na pokoji? Jseš sice hezký, moc ti to sluší, to je však jen zevnějšek, máš shnilou duši. Tak co na tobě vidím? Co asi... Božská postava a nádherný vlasy. Tvůj obličej je jako světlo v temnotě, tvé oči tím nejdražším klenotem. Neměl jsem tě nikdy potkat, neměl jsem tě nikdy spatřit, ušetřili bychom oba bolest a ty bys mě měla mnohem radši. A já bych dostal novou šanci...