Vyznání, nevyznání

Minulost ta neustále šlape mi na pata,
utopená v černo-šedém jezeru.
Myslela jsem, že teď život posílá mi záplaty,
že našla jsem v tobě oporu.

Teď nevím, možná je to časem,
časem co neviděla jsem tě.
Ne nadarmo okolí nazývá mě bláznem,
jenže lásko já miluju tě.

Mohlo...může to bejt krásný,
bojím se, že to skončí.
Prosím neber my mí sny,
nechci další slzy co derou se mi z očí.

Kolik asi...pověz mi,
kolik se platí za štěstí.
Vrahy pochybností, smutku najmi,
a zalep rány duše náplastí.

Netrap mě blbostma,
za který vážně nemůžu.
Tak netrap mě marnostma,
se kterýma stejně nic nezmůžu.

Pošli mi obláček citů,
těch pravejch, co doufám máš.
Růžovej, tak pošli mi ho do snů,
jen nemysli si, že mě dobře znáš....