Copak chci tak moc?

po něžném objetí
plném lásky
už nemám ponětí,
proč dělám si vrásky,
vždyt tužby mám naivní
to každý vidí,
poznávám ob pár dní
a pak se stydím,
že já jsem myslela,
princi že přežili,
a tím sem zhřešila
realita se nemýlí...

ti muži z knih,
imaginární postavy,
vždyt je to hřích,
tak mi plést představy!
nežijou na zemi
snad někde dál
knih tvůrci, zdá se mi,
vy jste mi lhal!
lhal o muži mého srdce,
rytíři, co dobývá,
takový už není přece,
nebyl, není, nebývá...