Sen

Oblohu náhle přikryla deka
A únava získala si mě na svou stranu
Však netušil jsem, co mě čeká
Už otvíral jsem svoji bránu

V tu chvíli jsem z okna spatřil
Vybledlou oblohu, jež se na nás hněvá
A vedle sebe mě známou osobu
Jíž by ráda ochutnala moje něha

Avšak výhled z okna dřevěné boudy
Rozprostíral se i k nohám osob nebezpečných
Místo milostných kontaktů
Následoval útěk do bezpečí

Blízký dům ukončil krátký útěk
Domov té krásné osoby
Domov té krásné osoby a něžných útěch

Ach...na krk mě políbila hebká tvář
Avšak mě zastavila má hříšná stráž

Vždyť city její patří mému příteli
Podlehnu-li svému snu, nebudeme přáteli

"Ne, já nemohu..."
Již pohltěn tou atmosférou sdělil jsem
"...vypadni!"
Tak zněla odpověď a tady končil můj sen...

Rozmazané okraje jsem náhle vídal
Divný pocit mě zevnitř sžíral

Díky snu můj pohled zaujímal jiné místo...
...ale všechna místa jsou již zabraná...