Ráno

Zas další ráno se probouzím,
vstávám, jsem slepý.
Svou paměť bludem oblouzním,
že vedle ležíš zas ty.

Pomalu oči s odhodláním otvírám,
že na levou stranu postele se podívám.
Že tebe vedle sebe zase ležet uvidím,
že spánkem tvým se uklidním.

Otevřu oči, podívám se doleva.
Co jiného mám čekat,
už dávno tu jsi nebyla.
Po tobě přišla akorát sněhu obleva.

Ten mráz možná příjemnější byl,
než tys často byla.
Sedával jsem na parapetu
v otevřeném okně a všude kolem mlha.

Hvězd na obloze na tisíce,
vrátit se k znovu k sobě,
když budeš pořád stejná?
Nikdy více.

Jen jeden příkaz neumím.
Navždy zapomeň.
Tenkrát jsme byli my,
teď jsem jen já a jen ty.

Nejsem z těch,
co ostatním štěstí nepřejí.
Hledej a snad najdeš někoho,
komu dáš mě neopětované pocity.