Hroty lásky...

Jsem prázdná jak sklenice od vína
co o hroty lásky se rozbila.
City i víru jsem rozlila
zbyla jsem sama, tak docela.
Jak opilec světem se potácím
Lásku co mám, poztrácím.
Na dně své propasti umírám
ze svých vzpomínek posbírám
tu jedinou, kde jsme já a ty
kde není tolik samoty.
Bojím se, že neumím ti dát
co tolik chceš a máš tak rád.
Bojím se, že neumím obejmout
lásku dát, štěstí popadnout.
Bojím se, že jsem bez citu
já jsem tam a ty jsi tu.
Jsme oba z jiné planety
neumím milovat jako ty.
Jsem jako sopka bez lávy
jako umělec bez barvy.
Prázdná jak sklenice od vína,
co o hroty lásky se rozbila.