První hězda

Bílá jako hvězda, chladná jako noc,
trápily tě zlé vzpomínky moc

měsíc sám, pozoruje nás,
jen on přivolá úsvit krás

Již není nic špatného na zemi,
ze zla nezůstal kámen na kameni

ptáš se, proč to tak dlouho trvalo,
než se světlo na povrch vydralo

Odpověd je blízko jako den,
myslela jsi, že láska je jen sen

I přišel pro tebe poutník z hvězd,
aby láskou a štěstím, tě mohl nést

A ted obloha je čistá jako zrcadlo,
to tě přec nikdy nenapadlo

Že svět dokáže být velmi krásný,
jen když je účel života jasný

Už zase roste tráva,
Příroda nám své dary dává

A slunce...slunce opět vychází!
A všechen žal pozvolna se vytrácí

Jsem s tebou nikam nepůjdu,
tvé srdce znovu dobudu

Až lidí pochopí svou sílu,
každý muž pak pozná svoji vílu

V srdci sílu a v očích slunce,
láska a klid tu bude vládnout až do konce.