zamyšlení...

Polykám paralen a cítím, že umírá ta nesnesitelná bolest.
Ještě na konci všech sil přemýšlím, jestli tohle je vážně ten vysněný konec.
Neboj jen hlava mi pod vlivem vypovídá služby,
tak strašně, strašně bolí ty nenaplněné tužby.
Nejsem bůh a už vůbec ne básník, však píšu životem.
Zklamán a opuštěn jak blázen za ostnatým plotem.
Mé rými jsou myšlenky na společnou noc
a slova spojená ve věty...jsou jen pouhým voláním o pomoc.