Odlesky tvých očí

.


I.

Miluji tvé (smělé) oči
s jejich kouzelně plamennou hrou
když jak jiskra na zapalovači
náhle problesknou chmurnou tmou

a obnaženě letmým pohledem
projasní mou vnitřní pustinu
onu temnou měsíční pláň
rázem projasní od stínu

když mlčivým světlem tmy clonu proboří
paprskem jak z hvězdy nad Betlémem
před nímž zlenivělá duše toužebně prohoří



II.

Miluji tvé (smířené) oči
k večeru blažené jak větrem ošlehaná tvář
když zapadající slunce v nich smočí
svou poslední kalnou zář

a ovinuté do záplav nočního vánku
jak pod širákem znavený noclehář
tiše čekají připravené ke spánku
až jentak mimochodem skončí mayský kalendář

když oproštěný klid padá z oblohy na domy
posečený lán a ruce znavené sledují
dílo šumící do ticha noční opony



III.

Miluji tvé (rozjasněné) oči
když nádechem celého kraje
douškem vánku radosti naznačí
úsměv co na tváři ti zraje

a duhovky i zornice neskrytě kmitají
krusta strnulého strachu pokorně taje
tvé oči kousky z blaženosti chytají
co na stromech volně ve větru vlaje

když zrcadlí se ranní příboj v olivovém víně
radostný úsvit skrz potrhané závěsy
jak úvodní akt vplouvá do světel na forbíně


IV.

Miluji tvé (nepřítomné) oči
když ranní mlha jimi proplouvá
a jejich tíživá neprůhlednost zračí
jak do tajemných přívlastků krajinu obouvá

a nahlížejí do pokřivených prostorů
ve kterých náš život do smrti nespěchá
pak pouštějí se do němých hovorů
s pustou krajinou vybroušeného ticha

když zvolna rozkryjí po věky umlčeného dna
dotykem vyprahlé břehy tvé duše ožijí
jak nočním deštěm napitá saharská studna


V.

Miluji tvé (strnulé) oči
zuhelnatělé hvězdy spadlé na poli
když kůži mého ramene navlhčí
jemnými kapičkami rozpuštěné soli

a jejich pohledy bez jisker naděje
dohořívající uhlíky v raním popelu
když po tvářích kanou slané krůpěje
pro tíseň z radosti rozjeté na melu

když skrz bílý den soumrak krvavý plíživě se line
vnitřní neklid trýznivě tě svírá
a odhodlání prožít každé další ráno za obzor hyne



VI.

Miluji tvé oči vyprahlé a ztrápené
když odhaluješ jimi své svárlivé city
nejniternější tísnivé bolesti,
vždyť nejsi jen figurou z kamene
vždyť pod měděnkou srdce plamenné
do něhož nejsou zákony lidskosti
jen bezhlavě vryty





.