změnil mi smysly!

To naděje mi vzala zrak
když viděla jsem tvoje tělo,
jakoby mě volat chtělo
mé srdce touhou oněmnělo.

To naděje mi vzala řeč
chtěla jsem říct líbíš se mi
místo toho padám k zemi
nenalézám drahokamy.

To naděje mi vzala sluch
a já neslyším tvoje slova
a tak ptám se zas a znova
není chvíle, co je nová.

To naděje mi vzala hmat
když hladila jsem tvoje tváře
nad hlavou mají svatozaře
nespravím to, co se páře.

To naděje mi vzala chuť
už nechutná co chutnávalo
co dobré bylo, to už shnilo
chutné nechutným se stalo.