Requiem pro "Jsi"

Jsi jak realita, co se mění,
jsi kdysi dávno, možná, snad,
jsi naivita v dětském snění,
jsi ve vzpomínkách "Mám Tě rád!".

Jsi - v přítomnosti - někdo jiný,
jsi dogmatikem bez citu,
jsi reprezentant naší doby
a neznáš cestu soucitu.

Jsi minulost a - možná - rána,
jsi někdo, koho měl jsem rád,
jsi cigareta, kterou z rána
vykouřím a pak vždy snad ...

Jsi "nikdy víc" a "vždycky znova",
jsi plamen, který nehřeje,
jsi skutky nic, vždy velká slova,
jsi běloskvoucí závěje.

Máš jednu tvář, já víc než mnoho,
jsi červenec, já listopad,
jsi povinnostmi nade štěstí,
jsi nostalgický, uschlý sad.

Jsem právě teď, Ty možná někdy,
jsi nemám čas, já stačí chtít,
jsi pro všednost, já zase pro ty,
co dovedou i ve dne snít.

Jsi beran, no a já zas ryba,
jsme oba jinde, vem to čert,
naše cesty nejdou spolu,
svět je cynik, nezná žert.

Opona padá bez potlesku,
venku se setmělo, děti šly spát,
třesu se při bouřce za svitu blesků,
chtěl bych být obejmut, nemohu vstát!

Jsme dvě různé cestičky,
jdem stále dál a dál,
vedeme od sebe,
dost jsem se načekal.