Mé poupě

Spatřila jsem poupě něžné bělostné,
nevinností zářilo jak krásný sen.
Já chtěla navždy hladit lístky překrásné,
vyčkávajíc trpělivě rozvinutí den.

Každý den jsem ho pečlivě zalévala,
pozorujíc krůpěje citů srážející se na okvětí.
Jiné květy jsem už vůbec nevnímala,
nevzhlédla jsem k němu již bez napětí.

Čekám kdy mou péči denní odmění,
ale pořád přede mnou se skrývá.
Snad nedočkám se dne kdy v květ se promění,
tak divně tajemně se na mě dívá.

Když ta zvláštní chvíle přišla konečně,
kdy se poupě v jediné minutě rozvilo.
Jen prudký vzdech vydral se ze mě bezděčně,
tak hluboce mě dlouho očekávané ranilo.

Lístky bělostné na povrchu spanilé,
jsou z vnitřní strany temně černé.
Poupě je zevnitř celičké prohnilé,
nenech se zmást,tím co je nádherné.