Uplakaná

Vodopády slz mi tekou z očí,
tváře zkrápí kapky,
celý svět se s námi točí
a vše už je jasný.
Jeden konec dává,
druhý oplakává.
Jen u nás je to naopak.
Tak proč máme oba strach.
Řekni, proč to tak moc bolí,
proč sedíš, běžíš, nevíš.
Jak dostat se mám ke štěstí,
když skákat neumíš radostí.
Den se dnem se sešel,
tvůj stín odešel,
v koutě si mě nechal,
v srdci žár zanechal.