Bráchovi.

Dobrý den,
dobré ráno,
jako pokaždé se ptám-
Co se stalo?

Slyšel jsem.
Jedeme, nesmutni!
vylez ven!
Lamo..

Slunce v oblacích z prachu,
z polí, z cest a z luk...
Tak jedemu, brachu!
A´t nemáš přeležený bok

Vidím zas barevně,
taneční skok.
A nejsem tu jediný,
z alkoholu mlok.

Však největší ze všeho ,
je stále láska
Kdy nejde však o tělo, (ne že by nechtělo)
ta bezvěrce zpráská.

Ja věřil a tak se nebojím.
A Ty vklidu jdi,
Tu Tvou proleženinu ustojím.
Už nebrání žádné zdi.

Polež si, odpočiň.
V prachu dní a polí,
A nezlob se, Davide,
že nás to všechny tolik bolí.

A ty oči, pořád solí...
Chybíš mi.
Ale...
Až budu dětem vykládat,
jak vypadá Člověk,
povím jim o Tobě.
I když jsi v hrobě.
( A jak jsem ti slíbil - nepřestanu milovat)