Sochař osudových sousoší

Náměstí s názvem láska prázdnotou zeje,
duše v podobě sousoší ve středu stojíc.
Sousoší výsměchů pohledu zamilovaných dvojic,
kámen znazorňujíc osudy,které si nikdo nepřeje.

Jsem sochou bez duše s přáním žívota,
svět nesplyne s duší,kteráž jest prokleta.
Jsem výsměchem generacím, srdce mé upadá,
tam kde slunce jasně svítí,to mé zapadá.
Socha z kamene s duší lidskou.

Prokletí za samotu nechtěnou,
prokletí za povahu nesmělou,
prokletí za skutky,které osud si žádá,
prokletí za duši,co do pekel padá.

Duše má slábnoucí v kamennou podobu sochy,
srdce živé duše v kámen upadá.
kámen duší, kámen tělem.
Socha torza osudů mých tahné světem.

Dílo slavného sochaře života umění,
socha muže co snad ani neměl žít.
Podoba snáře, snění co chtěl vše mít.
Údery kladiv sochaře jménem zapomění