Zapovězený syn.

Duch štěstěni není již s námi,
nenávratně ztracen v propasti pekelné,
mnozí ptají se bohů, kde si,
proč nepostrádáš příbuzné?

Neslyšíš, nevidíš, tápeš,
daleko tvůj hřích bloudí,
snad jistě ještě chápeš,
že krvavé je tvé perutí.

Promítáš si cestu zpátky,
která tě drží nad vodou,
za tebou zbořené hradby,
které si zničil bosou nohou.

Srdce stále strádá a pláče,
puká žalem nad slovy pravdy,
nenachází klidu v těle rváče,
již neschováš se v lůně matky.