Krásný to den

Když prvně do řeči jsem se s tebou dal,
to co brzy poznám jsem nečekal.
Když usmála jsi se tak jak to děláš,
věřil jsem že pro jiného ten úsměv nemáš.
Věřil jsem že pouze pro mne ten úsměv je,
at už je to pravda nebo ne.


At už je to pravda nebo lež,
já modlím se,já doufám též,
kéž by mi alespon ten jeden úsměv náležel,
kéž bych v tu chvíli byl tím na kom by tvůj svět záležel.

Však tvůj úsměv nebyl jediný,
na který bych dokázal civět hodiny.
Tvá očka plná něhy byla,
tak jako bys jen pro tento okamžik žila.
Tak jako by tento okamžik konec světa znamenal,
v tu chvíli cítil jsem se tak,jako bych kus svého srdce postrádal.

Cítil jsem se být jen schránkou prázdnou,
cítil jsem se že při pohledu jinam mé oči hasnou,
cítil jsem že má duše skomírá,
kdykoliv se jinam podívá.

Však nemohl jsem tam stát hodiny,
nebyl jsem totiž jediný,
nebyl jsem jím a to mi srdce trhalo,
však jako by se v tobě něco zlomilo,jako by ti to nedalo.
Na mou ruku růžovou pastelkou,
jsi mi nakreslila zprvu věc podivnou.
PO chvíli jsem však nádherné prasátko zřel,
když jsem se na něj podíval hned políbit jsem tě chtěl.
Když jsem musel jít zase dál,
byl jsem rád že alespon nejakou vzpomínku vě mě tento okamžik zanechal.