Vyvolená

Vyvolená

Rukou si pročesává vlasy,
úsměv jí rozzáří tvář
do úžasné té krásy
A já jí říkám, že je žhář,
- Nitro mi hoří,
v lásky plameni se boří.

Nevím sice, kdo je ona
- neznám její tvář,
nevím, jak se chová doma,
však z ní vnímám zář.

Vídám ji ve snech
a nevím, o koho jde,
Srdce mé samo hádanku uhodne,
až sny prožiji ve dnech.

Jsem si jist,
že někde jistě zůstává,
možná, že bude číst,
co romantik ze sebe vydává.

Někde jistě čeká,
Smýšlí jako já podobně,
ví, že dočká se - to rozhodně,
a strach? Už neleká.