Ticho

v tichu
plném cizích hlasů
a myšlenek rodících se
slyším hlas tvé duše
tiše a skromě modlící se
za můj déšť

též tiše sedím
a poslouchám klapání
to se jen tiše točí
tvé tiché oči

tak jako ubývá k ránu
měsíční záře
ztrácí se dny z kalendáře
a jen vítr zná naše tajemství
a šeptá je do hloubi naších duší,
jak skvěle ho slyšíme zkrz zacpané uši

tvé sevřené rty
mi říkají kouzelná slůvka
nenávidím je a s nimi i tvůj hlas,
namísto nich chci slyšet tvé ticho
a naslouchat mu zas a zas