Snad pochopíš

Duše vyhaslých hvězd bloudících v nekonečném vesmíru,
stíny nenaplněných lásek toužících po věčném míru.

Jako trosečník bez svého ostrova,
jako střelec bez mušky či kaple bez hřbitova.

Příběh života každý z nás píše si sám,
ja pro lásku a štěstí cokoli udělám.

Včera, stejně tak dnes i zítra,
Tě nechám nahlédnout do svého nitra.

Ať víš, že pro mne jsi v celém vesmíru jediná,
s myšlenkou na Tebe každý den usínám.

Ty víš to co já vím,
sníš, o čem já sním.

Držím Tvou ruku, Ty držíš mou,
navždy buď si jistá láskou mou věrnou.