Osamocená ve schránce s rubínem

Dívko v básních vláčně tápající
kam odnesli tvé sny?
Bač myslíš vadnoucí poupě
po vláze marně lapající?
V čase, kdy bílé závoje z nebes
krátí ubíhající dny,
ti šeptá touha - obejdeš se bez?
Co skrývá tvé múzické doupě
kde ležíš raněná?
Snad ne láskou?
Andělská harfo tóny života znavená,
osaměle pěšinou jdoucí,
proč navždy chceš mlčet,
když tvé nitro jest tak vroucí?