Tajemný

Na rohu stál,
do kabátu zahalen.
O zeď jakoby se podpíral a čekal.
Čekal na ženu krásnou jako sen.

Hodiny na náměstí
půlnoc pomalu odbijí.
Dveře se tiše otevřou.
Stín se do tmy probíjí.

Z dálky se dvě světla rozzáří.
Přibližují se blíž,
rychleji a rychleji.
Tajemného září oslepí.

Pak náhle zastaví
a dveře auta zaskřípí.
Lehké kroky ticho vyruší
a těžké se k tomu přidají.

První se zastaví,
strach ji na chvíli ochromí.
Otázky kdo a proč
odvahy krásce dodají.

Pouliční lampa pomáhá cizince rozpoznat,
ale pocit uvnitř něco našeptává.
Ano, ona ho přece zná.
To on se přišel ptát.

Opustila ho, on zůstal sám.
Zranila ho a schovala se.
Ale on ji přesto našel a bude otázky klást.
A bude chtít odpovědi znát.

Nebude smlouvat,
nebude čekat.
Kdysi ji miloval,
ale teď nebude si hrát.