Taková jedna noc...

Kde jsi pane, kde jsi, přeci
včera v noci něžný věci
septals mi, rty tvoje zhavé
malovaly v mojí hlave
plátna plná barvy hravé,
prsty dravé v hríve plavé,
i mé telo nedockave,
hnetls mne tam pri Vltave

v aute potom v parku, v noci,
(tetrevi nám byli svedci)
octla jsem se v tvojí moci

nohy bosé v bílém snehu
nesmele, vsak potom v behu,
bezely vstríc, v tvoji nehu,
tvoji bouri hltala jsem,
polykala, slastne pila,
do toho nám pulnoc bila,
jedna,
druhá,
potom tretí,
jedno bylo, ze cas letí,
nenasytné tajné chtíce
(jak zlodeje do zajetí)
vplétaly nás do objetí

k ránu ptáci, v noci rvaví,
vycerpáni, v perí hlavy,
k spánku potom uléhali,
a my zpátky u Vltavy
adieu si také dali.

S myslenkami stále v lese
letadlo mne v dálku nese,
kdos byl pane bezejmenny,
v cerném satu, bez príjmeni,
(cos byl vcera, dnes uz není),

po tom nechci vubec pátrat.
Do neceho není návrat