Radost v očích tvých byla tak velká…

Vzpomínky na tebe já mám miláčku,
vyrážíš na cestu dalekou,
tak počkej na mě chviličku,
nevybral sis tu pouť lehkou.

Tvé srdce bije s radostí,
vítr vane ve vlasech tvých,
mně však dělá mnoho starostí,
to co vidím ve snech svých.

Miláčku mám o tebe strach,
tiše pláču po nocích probdělých,
že život tvůj rozplyne se v prach,
vidím však jen radost v očích nesmělých.

Poslední polibek mi na ústa dáváš,
já nechci, abys pryč odjel mi,
za zatáčkou mi naposledy máváš,
úzkostně srdce svírá se mi.

Prosila jsem tě – dnes neodjížděj!
ty však hlavu tvrdohlavou máš,
lidé se z celého kraje sjížděj,
aby se mě zeptali: „Ten přítel je váš?“

Davem probojuji se až k tobě,
ležíš bezmocně na zemi, nedýšeš,
pro tebe snad ještě není místo v hrobě,
bohužel – nikdy víc nepromluvíš, nenapíšeš…