[Bez názvu]

Nad pavlačemi a domy
se líně potulují
opilé tóny
starého saxofonu
a letního rána

Ty spíš
a možná, že to všechno jenom předstíráš
Tvůj tep
Tvůj dech
Tvé vlasy rozpuštěné na zádech
každý záhyb Tvého těla
i smutek
co Ti občas vídám na očích
Tvé pohyby
Tvé pohledy
a možná i Tvé nálady

Ještě jednu cigaretu
s výhledem do dvora
a pak se raději vytratím
než procitneš
Snad poskládají jiní páni
lepší slova do veršů
a obejmou Tě nežněji
než kdy já vůbec dokážu
snad budou smět Tvůj úsměv
dostat víc než jedenkrát
víckrát nežli já

Snad zase budou padat řasy
do pudrů
šantánových tanečnic
vlídným hlasem moudrých klaunů
promlouvat k lidu do ulic
samozvaní tyrani
opojení mocí
Snad milenci zas přepočtou svět
na polibky a objetí
obtloustlí strýci
při vzpomínkách
neubrání se dojetí
jak byli kdysi halasní
mladí
a uměli milovat

A já s duší špinavou
špinavou jak probuzení z flámu
rozpůlenou nepřátelskou linií
co znám z vojenských plánů
ušmudlanou térem z kouře
beze vší parády
rozrytou kanonádou
nepřátelské armády
spálenými městy
a těly obětí
Se ve dne
budu toulat městem
v noci špatně spát
a zpívat písně na nárožích
jak je zvláštní milovat