Nový, sladký sen

Moment, kdy slévá se únava s touhou,
znaveně dobýváš svůj snový ráj,
víčka když laškují s představou vlahou,
nespi a poslouchej.. zpívá ti kraj.

Dešťová perlička v řasách mdlých brouzdá,
když usínáš v kolébce z borových stěn,
u dlaně třese se spadená hvězda,
tak schov ji, a hýčkej! Ať překoná den.

*** Zdá se ti o můrách,
mýtických nestvůrách,
dráždivé laguně,
o lásce mámině.
Vášních a horkých rtech,
příslibu ve stehnech,
ňadrech, co slibují,
o slovech, jež zraňují.

Již ustaly lovy a souboje srnců,
jen loudavé paprsky krájejí stín,
mravenci líbají konečky palců,
co máčíš si v hlavičkách kopretin.

Pod solární září vědomí procitá,
ty nasucho polykáš kyselost vína,
nový den zlatou nit v obilí proplétá,
chtíč žene tvé dlaně do horkého klína.

Jen lehounký dotek ve vlhkost se zvrátí,
vzrušení znásobí vzpomínka mámivá,
cestička k extázi slastně se krátí,
hříšnému závěru samota nahrává.

V orgasmech tělo tvé vytváří hlavolam,
zmítáš se v doupěti divokých šelem,
jak poletíš k dalekým oblačným mohylám,
věř, že tvá láska je největším darem!