Lovec a mláďata XVIII.

Lovec do noci hleděl a nemohl spát,
hlavou honilo se mu mnoho myšlenek,
hvězdy na nebi sledoval již mnohokrát,
někdy to sledování přineslo spánek.

Dnes budoucnost koťátek ho stíhá,
bez dortu, ale již oslavili rok,
život s nimi není jen radost pouhá,
problémy bývají odolný sok.

Ouško je neposeda ukázkový,
bez přestání venku po něčem slídí,
občas, když toulá se lesem zvědavý,
za neznalost světa nějakou sklidí.

Tlapička tráví hodně času s fenkou,
staly se dobrými kamarádkami,
je stále hravou levhartí holkou,
nepohrdne masem plnými miskami.

Jen tolik dostali do života,
co stačila jim šelma v genech předat,
už mnoho věcí není pro ně novota,
nezbývá než dál se zase vydat.

Zpočátku líčil pasti na hlodavce,
do sítí chytal malé druhy ptáků,
ve snaze udělat z koťat lovce,
Ouško byl ten snaživější ze žáků.

Nyní již po okolí toulá se sám,
tuhle vrátil se pozdě, s tlamičkou od krve,
to nevyhnul se lesním nástrahám,
každá zkušenost přijde jednou poprvé.

Tlapička spoléhá na lovcovu štědrost,
moc nechce se jí za kořistí běhat,
"asi ti holka neudělám radost,
neboť chci tě od zítřka o hladu nechat.

Jsi krásná šelmička, se znaky své mámy,
ta by ti podstatně tvrdší lekci dala,
příliš jsi zpohodlněla, jak zdá se mi,
tohle by ti máma netolerovala.

Od zítřka si budeš lovit sama,
nějakou kořist v pohybu už nachystám,
život v divočině je většinou drama,
mohl bych ti vyprávět, sám to dobře znám."

Tahle slova šeptal do šera místnosti,
které vytvořila hvězdná obloha,
možná osud nachystá mu možnosti,
aby jejich život byl pohoda...