Střepy

Posbírám ty střepy citu,
co ještě vůbec smysl mají,
zapadlou slávu letního hitu,
co všichni už dnes neznají

tys rozbil náš pohár lásky,
co dnes láskou nejde nazývat,
na čele zbyly mi jen vrásky,
tys chtěl si s mými city hrát

proč vůbec se mnou si byl,
říkal ty slova cos nemyslel vážně,
mě tím tak moc zranil,
sám tím proplaval rázně

snad můj pohár lásky,střípky času poskládají,
tvé víno v něm však nebude,
je kyselé, hořké, nedá se pít,
nic jiného než doufat nezbude