Zloděj mého jedu

Našlapovals tiše
přišel jsi
pod rouškou noci
beze svědků
těch třpytných hvězd
nežalovaly
nedívaly se
schovaly svou tvář
před tvým
stínem


Do rukou spadl ti svět
to probuzení
přišlo náhle
vlna, záblesk
a pak rychlý pád
držel jsi mě
pevně nocí sliboval
znovu teplo
odvážila jsem se
věřit


Tvoje sliby
jak přízraky
obcházely kolem
lákaly, vábily
sevřel jsi mě
stoupala jsem
do těch výšin
důvěřivě
věděla jsem co
přijde


A pak znovu
padala jsem
a tys mě zachytil
pršela jsem
do tvých dlaní
řekls mi
schovej slzy
ten soukromý déšť
smutek
mlčení


Mámila jsem
tiše zapřísahala
ztracená
znovu
Tehdy řekls mi
nemohu
a neslíbím, že
tě zase nepolíbím
pro tvůj prudký
jed


Čarodějko, zašeptals
a donutils mě
chytit světlo řasami
modravá obloha
blížil se ten čas
kdy odcházíš
a pro tebe
stejně jako vždy
já rozhodla se smazat
úsvit


Ukradl jsi
další kus
toho dechu
co mi ještě zbýval
a když moje slzy
padaly
jedna
za druhou
ochutnal jsi
moře


Vydechls, že čas
se tě netýká
a dals mi tlukot, dech
chtěla jsem zadržet
to slunce
ty sis vzal poslední doušek
toho jedu
na cestu
na shledání
loučení


Až svět schová se pod
černý příkrov
s bledými svědky
těmi hlídači
věděla jsem
opět vrátíš se
jméno tvé
ucítím na rtech
že stačí jen zašeptat do
ticha