Nepatřičná

Podívej, že sem nepatříš,
jsi tu úplně cizí,
mezi tou špínou,
příliš záříš.

Slyšíš, jak zní Tvůj hlas?
Hebký, šarlatově svádivý.
Vyháníš lepkavé ticho,
jak sladce zníš.

Kdyby nějaký básník, skutečný,
popisoval Tvoje oči, řekl bych,
že lže a přehání a přitom,
by hrubě podcenil.

Musím bojovat, kopat a řvát,
tam kde Tobě stačí úsměv.
Musím bojovat, ještě víc,
aby byl jen můj.

Neměla bys tu být, v Tvém světle
je příliš stínu, s Tvou vůní,
si pak těžko zvykám na okolí,
ale prosím...

Zůstaň!