Ráno

Jednou,
příjde den,
kdy nevýjde slunce,
jen křik a úzkost,
pršící z nebe,
na vaši lhostejnost,
bude pálit,
kdy promarněné dny,
ucítíte v kostech,
kolem srdcí,
budete chtít,
prodat vše,
po čem jste bažili,
za kousek paprsku,
a slova básníků,
za čistotu a ryzost,
která je neprodejná,
je cennější než hvězdy,
je vším,
když prostupuje kůží,
a hřeje,
každý je sám,
a sami zůstaneme,
sami navždy,
napsal básník,
na pokraji propasti,
utikájíc, v opiovém poli,
naplněný láskou,
tak ryzí,
hlubokou,
jako naděje ,
čekajíc na rozkvět.