Virtuální touha...

Střepy z umělé hmoty
sen ukrytý v kalužích
s prachem z ulic v očích
a se špinavou duší
chytám padající hvězdu do náruče
- budu si něco přát.

Zabalená v nebi z peří,
tam nechám sálat svědomí.
V mlze protírám si oči,
není už nic, jen emocionální koroze.


Třesoucí se tělo se ve virtuální touze
a (ne)pochopení.
Jsi má nitrožilní extáze
a odhodlání.

Přiblížit se ti,
milovat tě v hloubi běsnícího srdce.
Dávat všechno
a nepřijmout nic
- směnný obchod nefunguje!