Moře

Ve tři ráno procitla,
zalilo ji hoře.
V hlavě se jí promítla
vzpomínka na moře.

Kdys dávno tam odjela
s téměř prošlým pasem,
prachy téměř neměla,
šla za srdce hlasem.

Jela tenkrát autostopem
a i když se bála,
někdy věci brala hopem,
o moře moc stála.

A pak už ta sladce slaná
vůně na jazyku,
tančí celá rozjásaná
v šumu vykřičníků.

Princezna na břehu moře
vlhký vánek na tvářích,
ta ví hodně o pokoře,
co je dobro a co hřích?

A teď někdy pozdě v nocích
tváře zas jí hoří.
Sní o v písku tisklých krocích,
sní o slaném moři.