Jako vítr letím dál

Jako vítr, co hranici zkouší uhasit dál,
Když lem mého roucha se Tebe poprvé bál..
Jsem smutná – z jeho směru
A přesto všechny ideály beru,
Jako kdyby z Tvého srdce střípky k čemusi mne přemlouvaly,
V jejich kouskách světla mých pochybností uhasínaly –
Jako vítr, co hledá a nenachází,
Když odrazy své spouště hází
Na Tvou tvář –
Já vidím jen je a přehlížím tu zář –
Snad ze strachu, že sama budu dál –
Že vítr severní v tu chvíli vál
A že jen kvůli němu jsi po mém boku stál,
Aby ani Tebe neodvál…

Zkrocená ve svých slzách upadám do závratí něžných
A dotýkám se shora závislostí běžných
Jak srdce pokud tep mu nestačí
Jsem napůl živa-
A to mi nestačí….

Jsem závazek a to mě vnitřně pálí jak led
Po Tvém boku objevuji úplně cizí svět
A sklem co prodírá se okenicí směrem ke mně
Vím že ve mně dýchá
Vím že ve mně je Tvé sémě

Mám strach a přitom se Ti vzdávám
A postupně oddávám
Se
Mám pocit že to brzy neskončí
V tvé kráse
Mojí spáse usínám
a dál se loučím
v místě kde se nikdo neloučí

loučím se s bolestí
a srdce cestu proklestí
když uvěřím
že Ty jsi v mých snech jediný
pohlédni do mých očí
řekni mi mám tě rád
vždyť nikdo nejsme bez viny