Spadnul most

Fouká výtr ledový,
a podzimní květ ještě voní,
tichá slza, vánek, spěv
nik se to nedový.
Vše utíká jak stádo koní,
svět se míhá kolem stínů,
otevřu oči jež slzu roní,
tvář svou ve víně spatřím,
říkám si že mi to patří.

Pouhé čtyři zdi,
a prázdno dní,
to je víno svět i děs,
myšlenka i inkoust proudí,
líbá mě jen zmatek bezedný,
a myšlenka kde seš
co děláš, kam kráčíš,
s kým jsi a o čem sníš.

Co cítím snad ješte víš,
ale co ty cítíš,
bezedná otázka nocí dní,
pořád topím se v ní,
bloudí hlavou jako stín,
a já všude vidím
jen tebe a květy,
déžť spomínky,
vůně nocí, její srdce hoci
nevím kde je, nevím kde je, ... .