Cítím

Je toho hodně co pane bych ráda řekla vám
Přitom však mlčím jak bez jazyka
I přesto že vím jak znáte vy mě a já vás znám
Sem patriot hříchu co neutíká

Kolik ještě touhy mé srdce schopno je sníst,
Cpe se steskem nás obou
Pro mne a pro vás již nezbývá dostatek míst
Zabral je spěch spolčený s dobou

Je toho hodně co pane zbabělce potká
Nejde si za svými sny
Když už nemlčí nesměle koktá
A tak dál plynou jeho dny

Bojím se ublížit vic než ublížení
Bojím se ztrát a nálezů
Bojím se viny a cizího ponížení
Bojím se pošlapat předtím než vylezu

A tak pane říkám sbohem, i když nic nebolí mě více
má duše půjde vždy s vámi
dávám vám budouctnost hrdého přešťastlivce
a sobě zakleté smutné dámy.